Koncepce školy

„Posíláš srdíčka mámě?" „Když nevím, co odpovědět, ano." „A barva?" „Červená." „To je láska. Fialová sex. Žlutá: mám zájem, máš zájem? Růžová: mám zájem, ale nejen o sex. Oranžová: to bude fajn. Všechno něco znamená, táto. Všechno má význam. (…) Chtěl jsem, abys to věděl i ty. Bylo trapné vidět, jak se v tom motáš."

Tento půvabný dialog zazněl ve druhé části netflixovského miniseriálu Adolescent. Syn středoškolák v něm vysvětluje svému otci, který přišel na jeho školu vyšetřovat zločin, jak to chodí mezi teenagery na Instagramu. Otec policista je v šoku. Přestože je celý život zvyklý hledat důkazy, tentokrát jako slepý chodil kolem náznaků, které snadno dešifruje každé dvanáctileté britské dítě. Jak je to možné? Jednoduše. I když otec a syn žijí ve stejném městě, a dokonce se dělí o kuchyň či koupelnu, ve skutečnosti jejich životy probíhají ve zcela rozdílných světech. Jejich životní prostory se nepřekrývají. Není tedy divu, že si nerozumějí.¹ popisuje pan Ján Markoš novou realitu dnešního světa ve svém komentáři pro týdeník Respekt.

Ano, tak moc se svět změnil za posledních 20 až 30 let. Vlivem bezbřehého prostoru internetu a později nástupem sociálních sítí vznikají subkultury, které si mnohdy vzájemně nerozumí, protože každá z nich „obývá jinou část světa", i když spolu třeba sdílí koupelnu.

Další novinkou je bezprecedentní situace, kdy mladší ročníky mohou (bez negativní konotace) poučovat své rodiče, prarodiče a nebo učitele například v otázkách využití technologií. Předávání smysluplných informací v minulosti, mělo téměř výhradě směr od starších a zkušenějších lidí k mladším. V některých oblastech to již neplatí a zkušenosti zde naopak předávají mladší těm starším.

Není tomu příliš dávno, kdy byla škola jedním z velmi mála zdrojů ověřených informací. Kromě školy se mohl zájemce, který nechtěl spoléhat pouze na kamarádské rady, vypravit do knihovny nebo se pokusit kontaktovat odborníka v daném oboru, což bylo zdlouhavé a mnohdy nákladné. Dnes je tomu jinak. Elektronické verze milionů knih a článků, video přednášky a studijní materiály, nebo přímo celé výukové kurzy, jsou dostupné, mnohdy zdarma, doslova okamžitě kdekoliv na světě. Tyto materiály pokrývají činnosti od mateřských škol, přes školy základní a střední, až po kurzy prestižních českých univerzit (např. ČVUT, UK, VUT), ale také těch nejslavnějších světových, jako je Cambridge, MIT či Harvard.

Zatím posledním, ani ne čtyři roky starým, milníkem je zpracování textu, ale i dalších dat, pomocí algoritmů umělé inteligence. Tato technologie otevírá možnost pro každého jednotlivce, alespoň co se týče technicko-informativní stránky, mít svého osobního asistenta. S technologií je možné komunikovat obdobně jako s člověkem a výstup je stejně tak srozumitelný. Jsou jistě oblasti, kde stroj člověka nenahradí. V přístupu k základním informacím, jejich analýze a trpělivém opakování, však stroje nemají konkurenci.

Nelze také opomenout aktuální značný nárůst duševních obtíží mladých a dospívajících. Ať už jsou příčiny jakékoliv, škola jako místo, kde mladí lidé tráví velkou část svého dne, musí být připravena s těmito žáky pracovat a pomoci jim.

Nevídaný otevřený přístup k informacím a v některých oblastech převrácení odvěkého toku zkušeností mezi generacemi, má dalekosáhlé dopady v celé společnosti, od ekonomiky států po psychiku jednotlivých lidí. Přes všechny technické pokroky existují stále zkušenosti, které lze nabýt pouze s odžitými roky a mezilidským osobním kontaktem. Je důležité, aby k předávání těchto zkušeností docházelo a k tomu je potřeba zachovat důvěru mezi všemi účastníky. V tomto kontextu mezi všemi účastníky školy a důvěru v to, že čas, který společně trávíme, je naplněný smysluplně.

S touto novou realitou se musí vypořádat všichni. Především pak školy, ve kterých jsou učitelky a učitelé a další zaměstnanci v každodenním kontaktu s nejmladší generací a společným cílem je připravit žáky na jejich budoucí život. Budoucí život ve světě, který se už dnes mění tak rychle, že se člověk skoro bojí ráno odložit o deset minut budík, aby náhodou něco převratného nepropásl.

Z našeho pohledu je v zásadě nemožné na takový svět připravit nejmladší generaci v prostředí a postupech školy, které vznikly před více než 200 lety pro zcela jinou společnost a ve zcela jiných technických podmínkách.

Rádi bychom Vám, proto, v této koncepci nabídli možnost nahlédnout do organizace naší plánované školy. Školy, která je schopná připravit žáky na budoucí výzvy a pomoci všem zúčastněným držet krok s dobou.

Zjednodušeně je školní vyučování složeno z menších, v principu vzájemně nezávislých kurzů nebo činností. Na tyto kurzy dochází žákyně a žáci dle svých aktuálních znalostí, dovedností a zájmu. Některé z kurzů mohou být povinné v rámci celého studia, ale není povinné je absolvovat v konkrétní termín.

V době, kdy žák není přítomen na žádném kurzu, je pod dohledem sociálního pedagoga, který s ním případně řeší jeho osobní, studijní či jiné problémy. Sociální pedagog také organizuje „nevýukové" aktivity, zlepšující motivaci a dobré vztahy v rámci školy.

Díky tomu, že kurzy mohou být krátké, jak ve smyslu týdnohodin, tak ve smyslu trvání celého kurzu, je možné do výuky výrazně více zapojit odborníky, kteří nemají prostor ve škole pracovat po celý školní rok. To dále zvyšuje pestrost a atraktivitu činností a kurzů pro žáky.

Vedle výukových kurzů jsou zcela nezávisle vytvořeny ředitelské zkoušky (sestavené předmětovou komisí, ale nezávislé na konkrétních kurzech či učitelích), které velmi důsledně testují, zda žák danou problematiku ovládá. Tyto zkoušky však nemají konkrétní termín a každý se na ně může přihlásit v libovolnou chvíli, kdy se již cítí dostatečně připraven.

Pro absolvování studia je (kromě závěrečné maturitní zkoušky) samozřejmě stanoven jak požadavek na složení ředitelských zkoušek v průběhu studia, tak úspěšné absolvovaní jistého okruhu výše zmíněných kurzů. Není však potřeba, aby např. žák, který část života žil v cizině a ovládá perfektně anglický jazyk, musel docházet na kurz angličtiny. Svou dovednost prokáže složením ředitelské zkoušky a dále se může důkladněji věnovat oblastem, ve kterých naopak zaostává.

Čas strávený ve škole je pro žáky příjemný, podporující, motivující a podnětný. Vždy najdou ve škole někoho, na koho se mohou obrátit s případnými studijními problémy. Nikdo není omezen svým socioekonomickým zázemím a je mu poskytnuta pomoc i ve společenských a běžných životních otázkách. Škola je místo, kde vznikají kvalitní společenské vztahy.
Důraz je kladen na sociální vazby, společné trávení času, sdílení zkušeností a materiální a duševní pohodu žáků i zaměstnanců. Příkladem budiž společné snídaně, veřejné prezentace prací, turnaje, koncerty, výstavy a pod.

Zaměstnanci jsou motivováni k profesnímu rozvoji a zlepšování svých dovedností. Toho je dosaženo jednak podporou vzájemné spolupráce, a také průběžným vzděláváním v kurzech pro další vzdělávání pedagogů či specializovaných kurzech pro konkrétní činnosti. Pro profesní rozvoj je jim uvolněn dostatečný čas tak, aby nemuseli zanedbávat jiné povinnosti. Organizace výuky po kratších nezávislých kurzech umožňuje zorganizovat si pracovní čas tak, aby na své osobní studium měli dostatek prostoru.

Důležitá je také komunitní společná práce zaměstnanců, která vede k efektivnímu využití jejich času, vzájemné inspiraci, podpoře a předávání dovedností a zkušeností. Takové činnosti jsou podporovány v plných možnostech školy. Zaměstnanci i žáci mohou využívat zázemí školy, např. tělocvičnu, dílnu a další prostory v době mimo výuku.

Čas strávený ve škole je pro žáky i zaměstnance zajímavý. Mají dostatečný prostor probírat důležitá témata a pracovat na, pro všechny účastníky, zajímavých projektech. Stejně tak mají učitelé dostatek času na kvalitní přípravu činností pro žáky. Pro běžné provozní problémy s žáky je vyhrazen sociální pedagog. Ten má naopak dostatek prostoru, řešit individuální záležitosti žáků, nesouvisejících přímo s výukou.

Prokazování znalostí a dovedností je realizováno ředitelskými zkouškami, které jsou zcela oddělené od samotné výuky. Žák může chodit do výuky a ne na zkoušky a stejně tak může chodit na zkoušky a ne do výuky. Samozřejmě se může pravidelně přihlašovat na obojí.

Vytvoření „ředitelských" zkoušek. Takové zkoušky jsou vytvořeny jednotlivými předmětovými komisemi v rámci školy. Nicméně po vytvoření těchto zkoušek a tím nastavené minimální úrovni znalostí a dovedností v každé oblasti, jsou již žáci postaveni do situace, kdy přesně vědí, jaké úrovně musí pro danou zkoušku dosáhnout. K dosažení požadované úrovně jim pomáhá učitel, spolužáci, nebo jí mohou dosáhnout samostudiem. Společným cílem žáka i učitele tedy je, aby žák zvládl projít předem nastavenou minimální úrovní. Kromě těchto kontrolních zkoušek pracují žákyně a žáci na dlouhodobějších projektech. Tyto projekty jsou jak skupinové, tak individuální a žáci v nich využívají a propojují znalosti, dovednosti a čas z jednotlivých kurzů respektive oblastí výuky.

Vyučující nemusí řešit sociální, psychické a další problémy žáků (s tím pomáhá žákům sociální pedagog). To umožňuje vyučujícím přípravu vysoce kvalitních, podnětných a atraktivních činností a kratších kurzů pro žáky. Žáci na tyto kurzy/činnosti dochází podle svých skutečných aktuálních dovedností a zájmu. Tento přístup také umožňuje zapojení odborníků z praxe nebo VŠ. Na jedné straně umožňuje zapojení i na velmi malý úvazek, neboť konkrétní kurz či činnost může běžet například pouze 3h týdně, nebo být dokonce pouze časově omezená na např. jeden měsíc. Na druhé straně není na takového externistu kladen požadavek sociálně-psychologické práce s žáky a třídou. Díky ředitelským zkouškám a tomu, že docházka na kurz není povinná v konkrétní termín, je zajištěno, že na každém kurzu jsou pouze žáci s odpovídajícími předchozími znalostmi a zájmem a není tak potřeba výuku složitě přizpůsobovat mnoha žákům s rozdílnými dovednostmi. To kvalitu každého kurzu/činnosti dále zvyšuje. A naopak zpříjemňuje pro žáky, neboť mohou být přítomni pouze na kurzech, které jsou pro ně momentálně nejvhodnější.

Přístup zajišťuje transparentní a nekompromisní minimální úroveň dovedností žáků v každé oblasti. Na druhou stranu, mohou žákyně a žáci, ve svém oblíbeném tématu, naplno rozvíjet své znalosti, dovednosti a zkušenosti bez omezení. Navíc, žákyně či žák absolvuje školu s portfoliem kvalitních projektů, kterým podrobně rozumí a věnoval jim velké množství času.

Na druhé straně tento přístup implicitně vyžaduje také kvalitu učitele a připravených činností. Pokud některý z učitelů nevytváří pro žáky přínosnou aktivitu, nemusí žáci na jeho kurzy chodit.Kurzy, kde je nízká účast, jsou dále konzultovány v rámci učitelského sboru a vedení a je aktivně hledána příčina a řešení takového stavu.

Možnost „volného času" času pod dohledem sociálního pedagoga.
Žáci nemusí být přítomni na všech hodinách či kurzech v konkrétní termín a mají možnost trávit čas ve studovně, na hřišti či v jiných prostorech školy pod dohledem sociálního pedagoga. Některé z kurzů mohou být povinné, což znamená, že je nutné je absolvovat v rámci celého studia, nikoliv v konkrétním ročníku. Sociální pedagog má přehled o studijní i životní situaci žáka, pomáhá mu zorganizovat si čas a aktivity tak, aby zvládl projít studiem úspěšně. Sociální pedagog také organizuje hromadné školní akce, výlety, turnaje a pod. při kterých dochází k socializaci žáků a vytvoření dobré skupinové dynamiky. Tato práce sociálního pedagoga uvolní čas vyučujících pro jejich odbornou práci.

Každý může v libovolném nabízeném oboru činností začít na první úrovni a v průběhu zjistit, že ho více láká jiný obor. V naší škole s tím není žádný problém a lze velmi jednoduše volit kurzy zaměřené na jinou oblast. Kurzy jsou v principu vzájemně nezávislé a nejsou svazovány do větších celků.

V běžné škole se výukové plány tvoří velmi dlouho a v dnešní době se může jednoduše stát, že s uvedením výukového plánu do provozu, je již takový plán zastaralý. Možnost dynamicky vytvářet jednotlivé krátké kurzy řeší tento problém i z pohledu organizace školy i z pohledu výběru kurzů žáky.

Kdysi dávno na jedné z prestižních univerzit umožňovali studentům libovolně kombinovat zapsané předměty zcela bez ohledu na obor. Někteří si volili i v té době podivné kombinace jako „Počítačové vědy" (byla to doba sálových a prvních stolních počítačů) a „Kartografie". I když ne všichni zcela chápali, k čemu je taková kombinace dobrá, zřejmě tušíte, že právě tito lidé byli ti, kteří stáli u zrodu počítačových map s moderní navigací a dalšími nástroji.
K čemu je dobré chodit zároveň na „Etiku v sociologii" a zároveň na „Stavbu dronů„? Nemáme tušení; jsme si však jistí, že na světě nemáme tušení o mnoha užitečných znalostech a dovednostech, která se budou v budoucnu hodit.